Jak je z titulku zřejmé, v letošním školním roce bude naše družina hodně cestovat. Na výlet do Karibiku nás vzala maminka Mily Ramos, paní Martina Gižová, která nás nejprve seznámila s polohou, podnebím a obyvateli země.
Poté jsme nahlédli pod pokličku mexické kuchyně proslulé svou barevností, množstvím koření a omáček a pokrmů z tortill, jejichž základními surovinami jsou fazole, kukuřice, maso a papričky jalapeños. Prostřednictvím interaktivní tabule jsme se přenesli na místní trh a poznávali pro nás exotickou papáju, dračí ovoce, ananasy, manga či kokosové ořechy a žasli nad množstvím druhů banánů.
Neméně bohatá je v Mexiku i fauna. Se zaujetím děti naslouchaly vyprávění z osobního či zprostředkovaného setkání s pavoučí opicí, jaguárem, hadem škrtičem, leguánem, krokodýlem nebo tarantulí. Z ptačí říše jsou zde k vidění papoušci, plameňáci, pelikáni, tukani. Paní Martina s Milou působí jako dobrovolnice při záchraně mořských želv; poutavě nám popisovaly, jak pomáhají při ochraně hnízd a vypouštění malých želviček do moře.
Z vyprávění a porovnání Miliných rodinných fotografií lze vidět odlišnosti v náplni běžného dne u nás a v Mexiku; v trávení volného času jich však příliš mnoho nenajdete. Mila a její kamarádi, i když často odlišných národností, se stejně jako naše děti rády smějí, společně si hrají, těší se na piñatu a navštěvují řadu kroužků. To ale neplatí pro všechny děti v Mexiku. Některé rodiny jsou velmi chudé, žijí v chatrných přístřeších, musí denně vyžít jen s několika dolary. Bohatší děti navštěvují chudé a darují jim své oblečení a hračky.
Druhý den jsme diskutovali o tom, co děti nejvíc zaujalo. Za správně zodpovězené otázky děti získaly do cestovního pasu samolepku navštívené země a ochutnaly Tortilla chips.
Přestože venku pršelo, všechny přítomné hřálo sluníčko z dalekých krajů. Mamince Mily patří velký dík za velmi zajímavé povídání a seznámení dětí s jinou kulturou, odlišnými životními podmínkami a zvyky lidí na opačném konci světa. Přejeme paní Gižové a Mile šťastný návrat domů do Mexika, a protože jsme díky internetu stále v kontaktu, těšíme se na další sdílené zážitky.
Tento školní rok jsme se zabývali celoroční hrou, která nesla název „Sběratelé perel“. Děti po celý rok plnily úkoly, za které postupně získávaly perly. Celý tento projekt byl zaměřen především na knihy a čtení s nim spojené. Vyzkoušeli jsme si například tvorbu leporela, herbáře či komiksu. Na konci této hry děti čekala cesta za dobrodružstvím – z pohádky do pohádky, a také sladká odměna, jako tečka na samotný závěr.
Prostřednictvím půvabného pohádkového příběhu o včelce Sluněnce, která nás provázela den co den, se děti seznamovaly s životem včelstva v úlu. Všechna vývojová stádia včelek děti zachytily na plástve vytvořené z těstovin. Starší děti se snažily na podkladu z bublinkové folie na základě pozorování napodobit anatomii těla včely.
Děti se dozvěděly, jak přichází včelky na svět, jaká panuje v úlu přísná disciplína. Na mladé včelky čeká po vylíhnutí spousta práce, kterou si děti vyzkoušely formou pohybových her a úkolů jednotlivě nebo v týmech od čističky odstraňující z plástu nečistoty, přes kojičku krmící larvy mateří kašičkou a pylem, stavitelku, která vylučuje vosk a staví buňky plástu, až po strážkyni bránící úl před nepřáteli a létavku opylující květy a sající nektar z rostlin.
Víte, že včely umí tančit? To děti předvedly svým rodičům v rámci divadélka Jak se včelky naučily tančit. Tancem se včely dorozumí, kde se dá najít sladký nektar, a dohodnou se i na spoustě dalších věcí, které jsou pro ně důležité. S představením děti vystoupily i u příležitosti otevření naučné stezky ve Včelařském areálu na Krásné.
Završením celého projektu byla výprava na včelnici, kde nás čekal pan Václavík. Poutavou formou přiblížil dětem práci včelaře, ukázal jim pomůcky, bez kterých se při své činnosti neobejde. Se zaujetím jsme pozorovali části těla včely pod mikroskopem. Na nově otevřené naučné stezce čekaly na děti úkoly, které při pozorném čtení hravě zvládly a mohly se pustit do poznávání rostlin při hledání cesty v květinovém bludišti.
Vlastním prožitkem se děti dozvěděly řadu zajímavých poznatků o životě, významu včel a důležitosti ochrany přírody.
V den osvobození Pržna, 5. května, jsme se sešli na vzpomínkovém aktu u příležitosti 77. výročí konce války v naší vlasti. Písní a přednesenými básněmi o české krajině, domovu i o Pržně jsme si připomněli naši krásnou zemi. Bohužel zazněla i slova o hrůzách války na Ukrajině a o důležitosti míru na celém světě. Děti společně s panem starostou položily kytice u pomníku padlých občanů naší obce ve 2. světové válce. Máša, která pochází z Kyjeva, nám přečetla z náhrobku neznámého vojína epitaf v azbuce a pomohla s jeho překladem. I když jsme rádi, že máme mezi sebou nové kamarády z Ukrajiny, modlíme se za ukončení války, která je vyhnala z jejich domovů. Přejeme jim, aby se co nejdříve mohli vrátit ke svým blízkým.
V únoru žil olympiádou v Pekingu nejen celý sportovní svět, ale také naše družina. Nejprve jsme si povídali o tradici olympijských her, seznamovali jsme se s olympijskými disciplínami a důležitostí hry fair play. Počasí nám trošku kazilo plány, ale my jsme to nevzdali a uspořádali olympijské hry v našich podmínkách, zčásti v tělocvičně a zčásti venku.
Naši malí sportovci soutěžili v biatlonu, skocích na lyžích, rychlobruslení, curlingu, hokeji a krasobruslení. Starší děti kreslily maskoty svých týmů, vymýšlely pokřik a vyráběly figury disciplín z alobalu. Mladší děti do deníku Sběratele perel vyšívaly olympijské kruhy, aby si připomněly význam her – setkávání sportovců celého světa na jednom místě.
A protože po olympiádě následuje i paralympiáda, rozhodli jsme se si vyzkoušet na vlastní kůži, jaké to je mít alespoň na pár chvil nějaký hendikep. Při procházení trati se zavázanýma očima se děti musely spolehnout na navigátora, poslepu postavit nejvyšší komín z kostek či namalovat obrázek ústy. Omezení mobility si děti vyzkoušely při hodu na basketbalový koš ze sedu nebo při sledge hokeji. Uvědomily si, jak důležité je chránit své zdraví, které často bereme jako samozřejmost. Diskutovali jsme o tom, že jsou mezi námi lidé, kteří i přes své zdravotní omezení jsou hodni obdivu za to, s jakou odhodlaností dokáží překonávat překážky, které je v životě potkaly.
Všichni olympionici obdrželi medaile, které si sami vyzdobili. Za nadšení a bojovnost, se kterou se pustili do sportovního zápolení, při němž si osvojili i nové pohybové dovednosti a užili i spoustu zábavy, si vysloužili ovocnou odměnu.
Olympiáda děti bavila natolik, že samy připravily zajímavosti z její historie a aktivně sledovaly dění kolem tohoto sportovního svátku.
Častý vítr a déšť, místo sněhu kaluže. Tato zima nám svým proměnlivým počasím moc nepřeje. Proto jsme se rozhodli ji alespoň trošku přivolat. A jak taková pravá zima vypadá? Inspirací nám byly ilustrace v knížkách Josefa Lady, které děti ochotně přinášely do družiny, abychom si je mohli prohlédnout. Kochali jsme se vesničkami pokrytými sněhovou peřinou, záviděli dětem sjíždějící na saních z bohatě zasněžených kopců nebo prohánějícím se po ledu zamrzlého rybníka. Přesně takové obrázky byly předlohou při kresbě naší ladovské zimy. Děti pracovaly s nadšením a zanedlouho jsme mohli uspořádat výstavku jejich obrázků, ze kterých vyzařuje pohoda a radost.
Z knih Josefa Lady jsme vybrali ke společné četbě knihu o mluvícím kocourku Mikešovi. V pohádkovém vyprávění, kde zvířata jednají a chovají se jako lidé, jsme si zároveň přiblížili dobu dávno minulou, kterou můžeme znát jen z vyprávění našich babiček a dědečků. Díky svým veselým kouskům, které kocourek a jeho kamarádi prováděli, se stal Mikeš natolik zajímavou pohádkovou postavou, že si jej děti vyrobily ze zbytků látek na památku.
