Prostřednictvím půvabného pohádkového příběhu o včelce Sluněnce, která nás provázela den co den, se děti seznamovaly s životem včelstva v úlu. Všechna vývojová stádia včelek děti zachytily na plástve vytvořené z těstovin. Starší děti se snažily na podkladu z bublinkové folie na základě pozorování napodobit anatomii těla včely.
Děti se dozvěděly, jak přichází včelky na svět, jaká panuje v úlu přísná disciplína. Na mladé včelky čeká po vylíhnutí spousta práce, kterou si děti vyzkoušely formou pohybových her a úkolů jednotlivě nebo v týmech od čističky odstraňující z plástu nečistoty, přes kojičku krmící larvy mateří kašičkou a pylem, stavitelku, která vylučuje vosk a staví buňky plástu, až po strážkyni bránící úl před nepřáteli a létavku opylující květy a sající nektar z rostlin.
Víte, že včely umí tančit? To děti předvedly svým rodičům v rámci divadélka Jak se včelky naučily tančit. Tancem se včely dorozumí, kde se dá najít sladký nektar, a dohodnou se i na spoustě dalších věcí, které jsou pro ně důležité. S představením děti vystoupily i u příležitosti otevření naučné stezky ve Včelařském areálu na Krásné.
Završením celého projektu byla výprava na včelnici, kde nás čekal pan Václavík. Poutavou formou přiblížil dětem práci včelaře, ukázal jim pomůcky, bez kterých se při své činnosti neobejde. Se zaujetím jsme pozorovali části těla včely pod mikroskopem. Na nově otevřené naučné stezce čekaly na děti úkoly, které při pozorném čtení hravě zvládly a mohly se pustit do poznávání rostlin při hledání cesty v květinovém bludišti.
Vlastním prožitkem se děti dozvěděly řadu zajímavých poznatků o životě, významu včel a důležitosti ochrany přírody.
Vytisknout
V den osvobození Pržna, 5. května, jsme se sešli na vzpomínkovém aktu u příležitosti 77. výročí konce války v naší vlasti. Písní a přednesenými básněmi o české krajině, domovu i o Pržně jsme si připomněli naši krásnou zemi. Bohužel zazněla i slova o hrůzách války na Ukrajině a o důležitosti míru na celém světě. Děti společně s panem starostou položily kytice u pomníku padlých občanů naší obce ve 2. světové válce. Máša, která pochází z Kyjeva, nám přečetla z náhrobku neznámého vojína epitaf v azbuce a pomohla s jeho překladem. I když jsme rádi, že máme mezi sebou nové kamarády z Ukrajiny, modlíme se za ukončení války, která je vyhnala z jejich domovů. Přejeme jim, aby se co nejdříve mohli vrátit ke svým blízkým.
Vytisknout
V únoru žil olympiádou v Pekingu nejen celý sportovní svět, ale také naše družina. Nejprve jsme si povídali o tradici olympijských her, seznamovali jsme se s olympijskými disciplínami a důležitostí hry fair play. Počasí nám trošku kazilo plány, ale my jsme to nevzdali a uspořádali olympijské hry v našich podmínkách, zčásti v tělocvičně a zčásti venku.
Naši malí sportovci soutěžili v biatlonu, skocích na lyžích, rychlobruslení, curlingu, hokeji a krasobruslení. Starší děti kreslily maskoty svých týmů, vymýšlely pokřik a vyráběly figury disciplín z alobalu. Mladší děti do deníku Sběratele perel vyšívaly olympijské kruhy, aby si připomněly význam her – setkávání sportovců celého světa na jednom místě.
A protože po olympiádě následuje i paralympiáda, rozhodli jsme se si vyzkoušet na vlastní kůži, jaké to je mít alespoň na pár chvil nějaký hendikep. Při procházení trati se zavázanýma očima se děti musely spolehnout na navigátora, poslepu postavit nejvyšší komín z kostek či namalovat obrázek ústy. Omezení mobility si děti vyzkoušely při hodu na basketbalový koš ze sedu nebo při sledge hokeji. Uvědomily si, jak důležité je chránit své zdraví, které často bereme jako samozřejmost. Diskutovali jsme o tom, že jsou mezi námi lidé, kteří i přes své zdravotní omezení jsou hodni obdivu za to, s jakou odhodlaností dokáží překonávat překážky, které je v životě potkaly.
Všichni olympionici obdrželi medaile, které si sami vyzdobili. Za nadšení a bojovnost, se kterou se pustili do sportovního zápolení, při němž si osvojili i nové pohybové dovednosti a užili i spoustu zábavy, si vysloužili ovocnou odměnu.
Olympiáda děti bavila natolik, že samy připravily zajímavosti z její historie a aktivně sledovaly dění kolem tohoto sportovního svátku.
Vytisknout
Častý vítr a déšť, místo sněhu kaluže. Tato zima nám svým proměnlivým počasím moc nepřeje. Proto jsme se rozhodli ji alespoň trošku přivolat. A jak taková pravá zima vypadá? Inspirací nám byly ilustrace v knížkách Josefa Lady, které děti ochotně přinášely do družiny, abychom si je mohli prohlédnout. Kochali jsme se vesničkami pokrytými sněhovou peřinou, záviděli dětem sjíždějící na saních z bohatě zasněžených kopců nebo prohánějícím se po ledu zamrzlého rybníka. Přesně takové obrázky byly předlohou při kresbě naší ladovské zimy. Děti pracovaly s nadšením a zanedlouho jsme mohli uspořádat výstavku jejich obrázků, ze kterých vyzařuje pohoda a radost.
Z knih Josefa Lady jsme vybrali ke společné četbě knihu o mluvícím kocourku Mikešovi. V pohádkovém vyprávění, kde zvířata jednají a chovají se jako lidé, jsme si zároveň přiblížili dobu dávno minulou, kterou můžeme znát jen z vyprávění našich babiček a dědečků. Díky svým veselým kouskům, které kocourek a jeho kamarádi prováděli, se stal Mikeš natolik zajímavou pohádkovou postavou, že si jej děti vyrobily ze zbytků látek na památku.
Vytisknout
I když vlaštovky už dávno odletěly do teplých krajin, ty naše se vydaly na dlouhou cestu až 12. listopadu. Čekaly totiž na poslední vlaštovku, která si užívala krásného počasí a na odlet neměla ani pomyšlení… Přesně tak začal děj dramatizace, kterou si pro své nejbližší připravily děti z prvního oddělení. Tímto příběhem si děti připomněly plynutí času, znaky podzimu a změny v přírodě, která se chystá k odpočinku.
Dětem patří pochvala za výrobu kulis a vytrvalost při nacvičování. Z důvodu velké nemocnosti se některé zvládly naučit i tři role na poslední chvíli. Za své vystoupení sklidily veliký potlesk všech přítomných.
Vytisknout
Podzim vybízí nejen k procházkám po okolí a pozorování změn v přírodě, je to také vhodný čas k pouštění draků. Dokonalé podmínky pro létání panovaly i v pátek 20. října, proto jsme se vydali na hřiště vybaveni pestrobarevnými draky. Větrné počasí pomohlo nejednomu dráčkovi vzhůru a my jsme mohli pozorovat dračí hrátky na obloze.
Dračí rej přilákal i některé z rodičů, kteří pak ochotně pomáhali dětem s rozmotáváním zapletených provázků. Vítr si s některými draky pohrával tak silně, že se jednomu dráčkovi podařilo uletět. I přesto jsme si užili krásnou podívanou a spoustu zábavy.
Vytisknout
